Anežčiny knihy

Série čtyř navzájem provázaných románů o duchovní podstatě Prahy a Čech a jejich smyslu v rámci Evropy.

Vypráví o králích, ženách, dětech, o rození a umírání, o lidech ducha, stejně jako o lidech moci a bezmoci, ale i o těch, na které historie zapomněla. O Evropě a malé zemi v jejím srdci. O Praze a prastarém příběhu, který se vine jejími dějinami. Cyklus čtyř na sebe navazujících románů české královské rodiny ze 13. století – rozkročený mezí střední Evropou a Itálií.

V konturách skutečných historických událostí autorka vykresluje rozsáhlou fresku zobrazující současná témata, jako jsou oddělení člověka od přirozeného světa, moc, kterou si člověk uzurpuje nad přírodou, ale i nad druhými lidmi, ženské role a individuální i společenské hledání „pravé“ cesty. Na konkrétním historickém materiálu hluboce kritizuje mocenské struktury světské i církevní moci, systémové společenské odtržení od podstaty lidství. Vyprávění začíná narozením dívky jménem Anežka. Provází ji jejím magickým dětstvím a dospíváním, mateřstvím, které ji donutí přijmout zásadní životní rozhodnutí. Sleduje jeho důsledky v evropské mocenské i duchovní síti, sleduje syna, který se Anežce narodí, provázený věštbami o posledním posvěceném králi před koncem světa. Sleduje jeho ambice, dobývání severních i jižních hranic Evropy, ale i jeho pád a smrt, kterou Anežka přežije.

Román napsaný z pohledu ženy, ale není jen o králích a velkých veřejných světech. Vedle nich ale zobrazuje řadu neviditelných (hlavně žen a dětí), vnitřní světy duše: víry a zklamání a naděje. Zjevuje těžko čitelné příběhy na dně dějin.